čtvrtek 29. prosince 2016

Pokoj pro hosty - demo verze

Stihli jsme to do Vánoc! 
Byla to šílená honička, protože ještě 22. prosince dopoledne se v pokoji pro hosty dalo chodit pouze po trámech, na zdech byly jen štuky a vnější okna tak trochu nebyla vidět pod černou plísní. A my jsme 24. potřebovali ubytovat babičku s dědou...
Položili jsme dvě vrstvy osb desek, s tak minimálním odpadem, že nám 5 desek zůstalo na příště. Honza potom nějakou dobu všechny přišroubovával a prošroubovával a udělal u toho odhadem 250 dřepů. Ještě dnes ho bolí kolena :-)
Hned 22. došlo i na impregnaci, druhý den ráno na první nátěr zdí, než to zaschlo, odrbal Honza plíseň z rámů oken a přetřel je barvou, odpoledne znova natřel zdi a pak už jsme jen čistili a těšili se na Ježíška :-)
Aby byl pokoj obyvatelný, museli jsme na Štědrý den položit koberec a přestěhovat nějaký ten nábytek z depozitáře. Nevypadá to tam podle mých představ, ale návštěva už mohla spát v pokoji pro hosty a my nemuseli vyklízet ložnici a spát u dětí. A podle našich představ si to vybavíme postupně (i Ježíšek něco přispěl :-)).
A dlouho nechci stavební úpravy ani vidět...

Škvára + řezání osb desek = prach byl všude

První vrstva položena, jdeme na druhou...

Spí se tu hezky, máme vyzkoušeno :-)
 

pondělí 19. prosince 2016

Vycíděná klika

Úpravy, opravy a změny se u nás v poslední době trochu zkoncentrovaly. Ne, že bychom chtěli mít na Ježíška domeček dokonalý, to není v lidských silách :-) Ale Honza má v podstatě volno a doma se nudí, tak pořád něco vymýšlí.
Už má zbroušené a natřené skoro všechny dveře v přízemí, oškrábal a vymaloval obývák, položili jsme tam nový koberec (šedý zátěžák - nic jiného nemá s dětmi a psem-buldozerem šanci), koupili jsme osb desky na podlahu do pokoje pro hosty (to se taky chystá stihnout ještě tento týden) a ve chvilce volna se Honza jal čistit kliky.
Jsou taky původní a jestli ne původní, tak alespoň hodně staré. Mosazné. Zašlé. 
Real na ně nezabral. Ani osvědčené babské rady. Zubní pasta selhala. Směs octu, soli a kdovíčehoještě taky ne. A ještě to v kuchyni výborně kysele vonělo :-) Až došlo na kartáč a důkladné drbání a klika svítí. Jako ze zlata. 
Akorát to bylo tolik práce, že zatím zůstalo jen u jedné :-D 

Předtím

Potom
 

sobota 17. prosince 2016

Minimalistický obývák

Bílé stěny, šedý koberec. 
Krbová kamna, televizní stolek, televize. 
Knihovna položená na bok. 
Okno zakryté prostěradlem.
Matrace a na ní spící manžel. Protože nejradši usíná u televize. A protože mu televizi v ložnici nechci dovolit...
Tak takhle teď vypadá náš obývák. Čerstvě vymalovaný, s novým kobercem. Protože ideální doba na vyklizení nejfrekvetovanější místnosti v domě, škrábání zdí, výmalbu a pokládku koberce je asi tak deset dní až týden před Vánoci. Kdyby to náhodou někdo nevěděl :-)
Teď už jen nastěhovat zpátky všechen nábytek, důkladně protřídit úložné boxy z knihovny (ty se po Vánocích určitě zase naplní), pokusit se pár větvičkami a světýlky vykouzlit vánoční atmosféru a pořád přemýšlet nad tím, proč jsme si akci kulový blesk ze všech těch týdnů v roce nechali právě na ten předvánoční...

Bílé stěny by byly, jen na okně nám étericky nepovlávají lehoučké záclony, ale máme ho zatemněné tmavě modrým prostěradlem...
 

středa 14. prosince 2016

Venkovní vánoční výzdoba...

... se nás letos opět netýká. Máme fenu - ničitelku. Jakmile ji na chvíli vypustíme ven, můžeme počítat s dvěma variantami: buď přeskočí k sousedům a jde zkoumat ty zajímavé pachy, co se linou od prasat, ovcí a slepiček, nebo si vyhlídne něco zajímavého (hračky dětí, nářadí - miluje košťata, nohy židlí, buksusy, plot oddělující zeleninovou zahrádku, hranici dříví...) a likviduje. Vánoční věnec vydržel na dveřích jen jeden den, potom byl sražen k zemi a jedna koulička rozžvýkána.
Takže na podestu si nazdobený stromeček opět nedáme. Ale líbil by se mi...

Stromeček a světýlka

Proč troškařit jen s jedním :-)

Jediná výzdoba, která by připadala v úvahu...
 

pátek 9. prosince 2016

Rodinný domek Františka Schreibera

Neznáme ho, přesto na něj občas narážíme. Na pana Schreibera, vrchního strážmistra v Doksech. Už z názvu funkce je zřejmé, že se nejedná o člověka současného. Taky na něj nenarážíme osobně :-) Byl to stavitel a zřejmě spolu s rodinou první obyvatel našeho domu. Asi bychom si o něm měli zjistit víc. 
Když si koupíte starší dům, kupujete ho i se všemi předchozími vlastníky a obyvateli. Promítli se do stylu stavby, do jednotlivých nánosů barev na stěnách, do vzhledu oken, dveří, podlah. Do systému trubek na chodbě. Do škrábanců, vrypů, ulomených rohů a ošoupaných schodů. 
Snažíme se je respektovat a k přestavbě přistupovat citlivě. Spoustu věcí nevyměňujeme, ale pracně renovujeme (co nám taky zbývá, když peněz není nazbyt). Nechceme zničit ducha místa a rozhněvat pana strážmistra. On se nám totiž sám připomíná. Teď například na jeho jméno koukáme, když sedíme na záchodě:-)

Plány z roku 1927


První slovo nerozeznám (možná Bau, jako stavba?), ale Schreiber je zřetelný

A takhle budou dveře zase vyfešákované :-) Jsou tu skoro 90 let!!!
 

neděle 4. prosince 2016

Nebylo to jen tak...

Konečně se mi povedlo dodělat advetní kalendáře pro děti. V pátek večer jsme s Honzou lepili vystřižená čísla na papírové pytlíčky, já potom usnula s dětmi, probudila se o půlnoci a do půl třetí pytlíčky plnila, sešívala sešívačkou (jako na potvoru došly náplně), děrovala děrovačkou (přes ty spony ze sešívačky jsem se nemohla děrovačkou dostat na správné místo, tak jsem musela secvaklé pytlíky znovu odsponkovávat), vázala na bavlnku z Aniččiny sady dětského vyšívání, abych zjistila, že když je všechny navážu tak, aby byla vidět jednotlivá čísla, nevystačí mi bavlnka a ještě ke všemu je nebudu moct pověsit na garnýž a spustit k zemi, jak jsem měla původně v plánu, protože zem bude prostě moc blízko (upřímně řečeno, na tu řadu pytlíků by náš obývák nestačil ani na šířku, ani na délku :-)). Tak jsem nakonec vzala krabice od dětských bot a pytlíky vyskládala hezky do řady za sebe. 
A děti konečně 3.prosince mohly začít s plundrováním adventního kalendáře :-)

Čísel jsem si vytiskla trochu víc, než bylo potřeba, ale Anička je teď postupně vystřihuje a používá jako penízky :-)
 

pátek 2. prosince 2016

Nejen děti si zaslouží kalendář

Dejte si taky nějaký na plochu. Ať vám ten čas do Vánoc rychleji ubíhá :-)


Vánoce jen zdálky připomínající šiška od Caro

Španělskou divočinu najdete tu

A když se vám nechce odpočítávat... Clementine

neděle 27. listopadu 2016

Ladím se na Vánoce

Prohlížím blogy, pinterest, instagram a snažím se dostat do té správné vánoční nálady. Dost mi to ztěžují naše zlatíčka, která jsou po týdnu nemoci (nemoc se v podstatě projevila jen dva dny, ale doma musely děti zůstat celý týden) na zabití. Hádky, boje, potyčky, řev, schválnosti, třískání věcmi, vřískot, kňourání, posmívání - a to jsme teprve u deváté hodiny ranní. Máme před sebou celý den a potom další a další, dokud není konečně rodičům/prarodičům dovoleno jít si odpočinout do práce, protože děti zase přebírá školka.
Z těch fotek dýchá takový klid a pohoda. A čistota. A ticho. A vůně jehličí. Kouzlo Vánoc alespoň na monitoru :-)


Vypadá to, že letos mě láká hlavně bílé zdobení a smrčky v květináči

Sáňky pod stromečkem jsou boží

Jednoduché zdobení, jednoduché balení dárků

Zase bílá + dřevěné kuličky
 

sobota 26. listopadu 2016

Advent může přijít

Máme ho čím přivítat. Po dlouhé době zase máme advetní věnec na dveřích. Nejsem zrovna zručná na motání věnců, ale tenhle byl tak jednoduchý, že by ho s malou pomocí zvládly i děti.

 
Kdybychom měli dost kouliček, nemuseli bychom doplňovat větvičkami...

To se vezme tenké kovové ramínko, rozmotá se (to jde trochu ztuha, musela jsem si vzít k ruce kleště), vytvaruje se do kruhu (nemusíš přesně, stačí přibližně :-) Protože se nerovnosti následně schovají) a potom se na připravený kruh už jen navlékne co nejvíce vánočních kouliček, nahoře se dráty zase spojí (opět pomocí kleští), případně se dozdobí mašlí a je hotovo.

Připravit ramínko

Navlékat ozdoby

Dozdobit mašlí
 

úterý 22. listopadu 2016

(Ne)vinný výlet do Žernosek

Protože od práce si člověk potřebuje jednou za čas pořádně odpočinout a protože na podzim vyloženě frčí ochutnávky vín, vydali jsme se i my na jednu takovou ochutnávku. Vlastně na dvě. A už před měsícem, ale ještě jsem vám to nevyprávěla.
Jeli jsme, jak jinak, když se chcete odreagovat po práci, s kolegy z práce. Na jaře se velmi povedl společný cyklovýlet, tak jsme se rozhodli přiživit mimopracovní vztahy vínem. Na Moravu to máme poměrně daleko a proto padla volba na hodinu jízdy autem vzdálené Žernoseky.
První představa, že dojedeme vlakem do Lovosic a potom se do Velkých Žernosek dostaneme příjemnou procházkou pěšky, vzala rychle za své, když jsme zjistili, že těch deset kilometrů za hodinu asi nezvládneme. A že si budeme muset vybrat mezi vláčením se s bágly na ubytovnu a první ochutnávkou vín v Zámeckém vinařství. Méně náruživí alkoholici byli drtivou většinou přehlasováni, v jednu hodinu jsme si hromadně na vrátnici odpíchli, poskládali se po různu do aut a vyrazili jsme.
Šíleně lilo, takže jsme museli jet trochu pomaleji. Ale měli jsme hodinovou rezervu, nebylo čeho se bát. Zarazily nás semafory. S dloooohým intervalem. Dvoje. Ještě pořád jsme se časově v pohodě vešli. Projeli jsme Litoměřicemi a dostali se do Velkých Žernosek, které jsme měli projet skoro celé a až na konci najít ubytovnu, zaparkovat dle instrukcí pod ořešáky, rychle se ubytovat a dojít do zámku na první ochutnávku.
Projíždíme vesnicí, vidíme ubytovnu, naproti přes silnici ořešáky. Parkujeme a nějaká paní, která tam sbírá ořechy, nám vysvětluje, že zasahujeme do příjezdové cesty k zahrádkám a že se budeme muset trochu smrsknout. Zatímco řidiči přeparkovávají, paní vyzvídá, jestli jsme přijeli do té ubytovny, a dál u toho hledá vlašáky. Konečně jsou auta přeparkována, času už není nazbyt, šéf vytáčí číslo na správcovou ubytovny, jestli už tam na nás čeká, a jaké je naše překvapení, když mobil začne vyzvánět v kapse té sběračce ořechů a ona nám s vážnou tváří oznámí, že si jen skočí domů pro klíče a hned nás ubytuje! 
V klidu, paní. My nespěcháme.
Za pár minut je zpět, rozdělujeme rychle ty dva pokoje na dámský a pánský, rozebíráme si postele (jé, palanda!), zatímco chlapi řeší formality s občankami, povlékneme si (proboha, proč jsem si vybrala zrovna palandu?), je nám jasné, že večer už povlékat nebudeme chtít, možná ani moct, bereme jen nejnutnější věci a konečně vyrážíme do sklepů.
Zámecké vinařství v Žernosekách má nádherné sklepy, vtipného průvodce a dobrá vína. Domluvená hodinová degustace se jako nic natáhla na hodiny dvě a my už museli pospíchat na přívoz, abychom se dostali na druhou ochutnávku. Já to ještě nezmiňovala? Že první a druhou ochutnávku oddělovalo Labe, loďka a nevrlý převozník, který se kvůli nám musel dostavit i po své pracovní době a hodit nás večer zpět do Velkých Žernosek. Domluvili jsme mu to předem u starosty, který za to ani nechtěl příplatek, jen měl prosbu, abychom jejich přívoz všude chválili. Což dělám. Jen ten protivný převozník si pochvalu nezaslouží.
K vinařství Sv. Tomáše jsme dorazili asi hodinu po posledním vypitém vzorku, takže jsme naštěstí stačili trochu vystřízlivět. Uvítala nás paní majitelka s tím, že manžel se nám bohužel nemůže věnovat, protože nás předběhla nějaká jiná skupina, ale že pokud nepohrdneme jejím výkladem, můžeme se rovnou vydat do sklepa. Pohoštění už je přichystané... a víc už nestihla říct, protože jsme se hladově vrhli na řízečky, sekanou, paštičky, sýry, okurčičky, olivy, sem tam jsme přikousli i chleba, aby se neřeklo, a paní majitelka kolem nás zoufale kroužila a ptala se, jestli si nejdřív nechceme prohlédnout sklepy a povědět si něco o historii jejich vinařství. Nechtěli jsme. Chtěli jsme si konečně sednout, naplnit bříška a postupně se dostat do stavu, kdy už jednotlivé vzorky vín od sebe nejdou rozeznat, kdy člověk rozezná jen bílé od červeného, a to se musí hodně soustředit.
Nakonec se nám to povedlo tak dokonale, že nám ani nevadil ten dědek na přívozu, že v hospodě, kam jsme zamířili srovnat pivem kyselinky, jeden účastník zájezdu vytuhl, že jsme se tam skamarádili se štamgasty tak, že jsme si i společně zapěli a jeden pán nás chtěl vzít domů na vlastní víno. Pak nás ale přepočítal, zjistil, že bysme mu vypili několikaměsíční zásoby, a rychle od svého úmyslu ustoupil.
A tak jsme probudili slabší kusy, odebrali se na své osmilůžkové pokoje, vyspali se z těch všech vzorků a druhý den doma zasvěceně vyprávěli, které víno mělo jaké cukry a kyselinky a která odrůda nebo i ročník nám chutnaly nejvíc. Odborníci.
A do měsíce se zase sejdeme na vánočním večírku :-)

Na tyto lahve jsme se mohli jenom dívat...
 

sobota 19. listopadu 2016

Adventní kalendář z papírových pytlíků

Letos se poprvé chystám advetní kalendáře vyrábět. Ještě loni jsem si říkala, že Honzík by se na jakýkoli stejně vrhl a hned prvního by se v čase posunul až ke Štědrému dni. Což se mu s tím čokoládovým málem povedlo. Musel mu být za velmi hlasitého protestu vyrván z ruky a schován na nejvyšší skříň :-) Už za necelé dva týdny si ověřím, jestli se jeho sebeovládání někam posunulo...
Na adventní kalendáře už mám jednoduché bílé papírové pytlíky a většinu dárečků do nich. Teď jen hledám inspiraci na finální provedení. A protože máme černobílou tiskárnu, hledám inspiraci právě v těchto barvách...

Stromeček sice nemám, ale jinak se mi tahle jednoduchá verze líbí
Tak nějak to doufám dopadne, jen obálky si představuju divočejší
Třeba takto - každá jiná, všechny hezké :-)

Originální zavěšení na žebřík
Když není místo na pověšení, poslouží i nazdobený koš :-)
 

pondělí 7. listopadu 2016

DIY: Vánoční balicí papír

O víkendu bylo ošklivo. A udržet ty naše dva raubíře v klidu, když je nechceme celé dva dny nechat sedět před televizí, dá dost zabrat. Proběhlo skoro všechno. Puzzle, lego, kreslení, modelína, magnetická skládačka, karty (Anička se naučila Prší a potom chtěla s každým hrát). Nakonec jsme jeli i na kolech asi pětikilometrovou trasu. Zmokli jsme hezky a parádní na tom bylo, že Anička nechtěla moc jet z kopce, takže kolo vedla, a Honzíkovi to zas nešlo do kopce, takže jsme se dospělí v nošení jeho odstrkovadla střídali. Každopádně rychlost v obou případech byla velmi malá :-)
Když už jsme doma nevěděli coby, vzpomněla jsem si na jednu fotku z Pinterestu, kde pomocí tiskátka z brambory vytvořili moc hezký vánoční balicí papír. Připravila jsem brambory, dětem tempery a papíry, předem se smířila se skrvnami na stole, židlích, parapetu, oblečení i podlaze a začali jsme natírat brambory a tisknout. Ukázala jsem jim, jak to asi myslím, děti to pojaly po svém a vznikla originální umělecká dílka. Vánoční papír ale rozhodně ne :-)

Inspiraci jsem našla na této fotce

Tady jsem dětem nastínila svou představu

Honzík se toho zhostil velmi....abstraktně
 
Anička zase konkrétně. A ještě připsala věnování :-)

sobota 5. listopadu 2016

Ikea hack: Ivar

Upřímně řečeno, skříněk Ivar jsem si v Ikee nikdy nevšimla. Ani netuším, kde tam jsou. Nejspíš někde poblíž kuchyní. Je to jen součást policového úložného systému. Ale když se osamostatní a dostanou nožičky, nebo barevný kabátek, moc to těmhle nenápadným skříňkám sluší. A cena je víc než příznivá :-)

Fotky jsem našla na Pinterestu.

Zajímavá skříňka do pokoje pro teenagera

Neobarvené v ložnici

Každá dvířka v jiné barvě - do pracovny

Světle šedá varianta vynikne na tmavé zdi v jídelně

Z další ložnice

Z předsíně

Černá vypadá moc dobře
 

středa 2. listopadu 2016

Designblok Art House Lapidárium

Já vím, že Designbloku teď bylo všude plno a že už každému leze krkem. Ale já se na něj dostala po dvou letech (loni zvítězily choroby) a moc jsem si to užila. A kupodivu nejvíc Lapidárium, na které mi nezbývalo moc času. Ty kontrasty starého a nového umění mě dostaly :-)
Tak se podělím o pár fotek...

Maxim Velčovský si pro Lasvit pohrál s tématem kostnice

Prostory Lapidária jsou působivé samy o sobě

Rony Plesl a jeho variace na čínské porcelánové vázy

Doplněné o plastové výlisky Transformerů

Eva Eisler

Ještě jednou Maxim - obklopen sochami z Karlova mostu

Kateřina Plamitzerová - alespoň myslím

Studio chmara.rosinke

Jejich lavičku bych brala na zahradu :-)